DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

                                       Astro Web  

Saturn

             

         Jupiter                 Uran           Neptun
Ikonka Ikonka Ikonka
         

                        Saturn               

Saturn

Saturn je v pořadí šestou planetou od Slunce, druhou největší.

V římské mytologii byl Saturn bohem rolnictví. Jeho řecký protějšek Kronos byl synem Urana a Gai a otcem Dia (neboli Jupitera). Saturn je také kořen anglického slova "Saturday" - sobota; v antickém Římě se vždy v prosinci konaly na jeho počest týdenní slavnosti, tzv. saturnálie..

Saturn byl znám již od prehistorických dob. Galileo byl prvním, kdo jej pozoroval dalekohledem (r. 1610). Zaznamenal jeho zvláštní vzezření, ale byl jím zmaten. Raná pozorování Saturna byla složitá díky faktu, že Země míjí rovinu Saturnových prstenců vždy po několika rocích, podle toho, jak se Saturn pohybuje na své oběžné dráze. Obraz Saturnu se přitom při slabém rozlišením drasticky mění, takže až roku 1659 dokázal Christian Huygens správně odvodit geometrii prstenců této planety. Saturnovy prstence byly ve známém slunečním systému unikátem až do roku 1977, kdy byly velmi jemné prstence objeveny u Urana a krátce nato i kolem Jupitera a Neptuna.

Prvním návštěvníkem Saturna byla v roce 1979 sonda Pioneer 11, později pak sondy Voyager 1 a Voyager 2. Sonda Cassini, která je nyní na cestě, k němu dorazí v roce 2004.

Saturn je viditelně zploštěný už při pozorování malým dalekohledem - jeho rovníkový a polární průměr se liší o zhruba 10% (120 536 km vs. 108 728 km). Je to výsledek jeho rychlé rotace a plynného skupenství. Ostatní plynné planety jsou rovněž zploštělé, ale žádná tolik.

Saturn je nejméně hustá planeta - jeho měrná (specifická) hmotnost (0,7) je menší než vody.

Jako Jupiter je i Saturn složen zhruba z 75% vodíku a 25% hélia se stopami vody, metanu, čpavku a "hornin", podobně, jako bylo složení primární Sluneční mlhoviny, z níž byla vytvořena Sluneční soustava.

Saturnova vnitřní stavba je podobná Jupiterově. Sestává z pevného jádra, vrstvy tekutého kovového vodíku a vrstvy molekulárního vodíku. Stopy různých zmrzlých plynů jsou také přítomny.

Saturnův vnitřek je žhavý (v jádře 12 000 K) a Saturn vyzařuje více energie do vesmíru než jí obdrží od Slunce. Většina této energie je produkována Kelvin-Helmholtzovým mechanismem stejně jako u Jupitera. Ale to není dostatečným vysvětlením Saturnovy jasnosti, ke slovu se pravděpodobně přidávají ještě jiné mechanismy.

Atmosférická pásma, tak výrazná u Jupitera, jsou u Saturna mnohem slabší. Poblíž rovníku jsou také mnohem širší. Detaily vrcholků mraků jsou ze Země neviditelné, aby bylo možno studovat Saturnovy atmosférické cirkulace, bylo nutno počkat až na setkání sond Voyager s planetou. Saturn rovněž předvádí ovály o dlouhé životnosti a další útvary podobně jako Jupiter. V roce 1990 byl s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu zpozorován obrovský bílý oblak poblíž Saturnova rovníku, který se tam v době přiblížení sond Voyager nevyskytoval; v roce 1994 byla pozorována další, tentokrát menší bouře.

Dva hlavní prstence (A a B) a jeden slabší prstenec (C) mohou být vidět ze Země. Mezera mezi prstenci A a B je známa jako Cassiniho předěl. Mnohem menší mezera ve vnější části prstence A je známa jako předěl Enckeův (což je poněkud chybné označení, neboť Encke tuto mezeru nikdy neviděl). Obrázky ze sond Voyager ukázaly ještě čtyři další, jemné prstence. Saturnovy prstence jsou na rozdíl od prstenců jiných planet velmi jasné (albedo 0,2 - 0,6).

Ačkoli vypadají při pohledu ze Země jako pevné, jsou prstence složeny z nesmírného množství malých částic, které se pohybují každá po své nezávislé oběžné dráze. Jejich velikost je od centimetru až po několik metrů a pravděpodobný je i výskyt několika těles o kilometrových rozměrech.

Saturnovy prstence jsou neobyčejně tenké - ač je jejich průměr 250 000 km nebo víc, jejich tloušťka není větší než 1,5 km. Nehledě na působivý zjev, obsahují prstence velmi málo hmoty - pokud by byl všechen materiál z prstenců stlačen do jednoho tělesa, nebylo by širší než 100 km.

Prstence se podle všeho skládají primárně z vodního ledu, ale mohou obsahovat i ledem potažené úlomky hornin.

V prstencích Voyagery potvrdily existenci záhadných kruhových nehomogenit zvaných "loukotě", které byly poprvé oznámeny amatérskými astronomy. Jejich povaha zůstává záhadou, ale patrně mají něco společného s magnetickým polem planety.

Saturnův druhý nejkrajnější prstenec (F) je složité konstrukce poskládané z mnoha menších prstenců, podél nichž jsou uspořádány "chomáče", které je činí viditelnými. Vědci soudí, že tyto shluky mohou být z materiálu jako ostatní prstence nebo že se jedná o miniměsíce. Tyto podivné "opletené" útvary viditelné na snímcích Voyageru 1 nebyly spatřeny Voyagerem 2. Snad proto, že Voyager snímal oblasti, kde jsou tyto složené prstence souběžné.

Mezi Saturnovými prstenci a některými jeho měsíci je přílivová (slapová) vzájemnost. Některé měsíce, tzv. "pastevecké" (tj. Atlas, Prometheus a Pandora) jsou jednoznačně významné pro udržení prstenců na jejich místě; Mimas je zřejmě zodpovědný za nepatrné množství materiálu v Cassiniho předělu, který je podobný Kirkwodově mezeře v pásu asteroidů; Pan je umístěn uvnitř Enckeova předělu. Celý systém je velmi složitý a není dosud plně pochopen.

Původ prstenců Saturna a jiných joviánských planet není znám. Tyto planety je mohou mít již od doby svého vzniku, ale systém prstenců je nestabilní a ony musí být regenerovány stálými procesy. Mohly také vzniknout ze zbytků velkého rozpadnuvšího se satelitu.

Stejně jako ostatní joviánské (tj. jupiterského typu) planety má Saturn výrazné magnetické pole.

V době, kdy je přítomen na noční obloze, je Saturn viditelný prostým okem. Ač není tak jasný jako Jupiter, je snadné jej identifikovat jako planetu, neboť se "nemihotá" jako hvězdy. Prstence a větší satelity jsou viditelné malým hvězdářským dalekohledem.

Satelity Saturna
Saturn má 18 pojmenovaných satelitů.
Z těch měsíců, jejichž rotace je známá, se všechny až na Phoebe a Hyperion otáčejí souhlasně. Tři páry, Mimas-Tethys, Enceladus-Dione a Titan-Hyperion jsou navzájem gravitačně interaktivní, což udržuje stabilní poměr mezi jejich oběžnými drahami - oběžná doba měsíce Mimas je přesně poloviční vůči době oběhu Tethys, říká se tedy, že jsou v poměru 1:2; Enceladus-Dione jsou také v poměru 1:2 a Titan-Hyperion jsou v poměru 1:3.
K osmnácti pojmenovaným měsícům patří navíc i nejméně tucet dalších, jejichž objev byl oznámen a dostaly provizorní označení - ale dosud není jisté, zda některé z nich vůbec skutečně existují.
Zdroj: The Nine Planets
 
Charakteristika
Hmotnost (kg) 5,69 x 10^26
Průměr (km) 120 660
Střední hustota (kg/m^3) 690
Úniková rychlost (m/sec) 35 600
Střední vzdálenost od Slunce (AU) 9,539
Rotace kolem osy (hodiny) 10,2
Doba oběhu (roky) 29,46
Odchylka osy (ve stupních) 26,7
Sklon dráhy k ekliptice (stupně) 2,49
Excentricita dráhy 0,056
Střední teplota (v Kelvinech) 88
Albedo (odrazivost) 0,46
Složení atmosféry 97% vodík, 3% hélium, 0,05% metan
Prstence Prstence mají průměr 270,000 km, ale jsou silné jen několik set metrů. Tvoří je ledové částečky o rozměrech centimetrů až desítek metrů (některé mohou být ledem jen pokryty); jsou zde také úlomky křemíkatých a uhlíkatých minerálů. Celý prstenec se skládá ze čtyř hlavních prstencových skupin a několika nepříliš zřetelných prstenců v mezerách mezi nimi.
Počet měsíců 33
Saturn, jeho prstence a několik měsíců Měsíce kolem Saturnu Měsíce a prstence Saturn a dva z jeho měsíců Západ Slunce na prstencích
Saturnovy prstence a satelity