Uran

Uran je v pořadí sedmá planeta od Slunce a třetí největší (průměrem). Uran má větší průměr než Neptun, ale jeho hmotnost je oproti Neptunu menší.

(Malá poznámka pro angličtináře: Aby se člověk vyvaroval trapasu je nutno vyslovovat anglický název "Uranus" velmi opatrně: "YOOR a nus" , nikoliv "your anus" nebo "urine us".)

Uran byl antickým řeckým božstvem, předchůdcem nejvyššího boha. Narodil se bez otce matce Gaie, s níž zplodil syna Krona (Saturna) a Kyklopy a Titány (předky olympských bohů).

Uran, první planeta objevená v moderní době, byla poprvé spatřena Frederikem Williamem Herschelem během jeho systematického průzkumu oblohy za pomoci dalekohledu 13. března 1781. Uran byl jistě pozorován již mnohokrát předtím, ale byl zřejmě jednoduše ignorován jako hvězda - jeho první pozorování je písemně doloženo, když jej John Flamsteed katalogizoval jako 34. hvězdu souhvězdí Býka (34 Tauri). Herschel jej pojmenoval "Georgium Sidus" (Planeta Jiřího) na památku svého patrona, anglického krále Jiřího III. Ostatní planetě říkali "Herschel". Pojmenování "Uran" jako první navrhl Bode ve shodě s dalšími jmény planet pocházejícími z klasické mytologie. Toto označení se však začalo používat všeobecně až po roce 1850.

Dosud jediným návštěvníkem Urana byla 24. ledna 1986 vesmírná sonda Voyager 2.

Většina planet se otáčí kolem osy, která se blíží kolmici na rovinu ekliptiky. Uranova osa je však s ekliptikou takřka paralelní. V čase návštěvy Voyageru 2 bylo zaznamenáno, že Uranův jižní pól směřuje téměř přesně ke Slunci. Tento objev znamená, že Neptunovy polární oblasti dostávají od Slunce mnohem více energie než jeho rovníkové pásmo. Přesto je ale Uran na rovníku mnohem teplejší než na pólech. Mechanismus, který to způsobuje, však není znám.

Uran je složen primárně z hornin a různých zmrzlých plynů, obsahuje jen okolo 15% vodíku a trochu hélia (oproti Jupiteru a Saturnu, které jsou tvořeny převážně vodíkem). Uran a Neptun jsou spíš v mnoha směrech podobné jádru Jupitera nebo Saturna zbavenému obalu z tekutého kovového vodíku. Zdá se, že Uran nemá pevné jádro jako Jupiter či Saturn, ale že materiál je víceméně rovnoměrně rozptýlen v celém objemu planety.

Uranova atmosféra se skládá ze zhruba 83% vodíku, 15% hélia a 2% metanu.

Jako jiné plynné planety má i Uran pásma mraků, které se pohybují vysokou rychlostí. Ale tato mračna jsou extrémně jemná, viditelná jen díky radikálnímu zvětšení a zvýraznění snímků sondy Voyager 2. Nedávná pozorování pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu (HST) ukázala větší a výraznější pruhy. Budoucí pozorování HST ukáží jistě více aktivity. Uran již není tou sladkou nudnou planetou, kterou viděl Voyager 2! Už teď je jasné, že rozdíly v atmosféře jsou způsobovány sezónními vlivy Slunce, které je nyní nad nižšími Uranovými šířkami. V roce 2007 bude ovšem Slunce přímo nad Uranovým rovníkem.

Modrá barva Uranu je výsledkem pohlcování červeného světla metanem v hodní vrstvě atmosféry. Jsou tam možná barevná pásma jako na Jupiteru, ale ta jsou překryta metanovými vrstvami.

Stejně jako ostatní plynné planety má i Uran prstence. Jsou (jako Jupiterovy) velmi tmavé, ale (jako Saturnovy) jsou složeny z poměrně velkých těles, dosahujících až 10 metrů v průměru, stejně jako z jemného prachu. Prstenců je známo 11, všechny jsou velmi slabé. Nejjasnější z nich je znám jako prstenec Epsilon. Prstence Urana byly po Saturnových prvními, které byly objeveny. To mělo velký význam, protože od té doby víme, že prstence jsou společným znakem všech planet a nejsou ojedinělou zvláštností Saturna.

Jako přívažek k pěti velkým a známým měsícům objevil Voyager 2 ještě deset malých. Je pravděpodobné, že uvnitř prstenců se skrývá ještě několik dalších malých satelitů Urana.

Uranovo magnetické pole je zvláštní tím, že není centrováno ke středu planety, ale je vychýleno směrem k ose otáčení. Je generováno pravděpodobně pohybem relativně mělkých vrstev.

Uran je občas s obtížemi viditelný prostým okem za velmi jasné noci. Je mnohem jednodušší spatřit jej pomocí triedru (pokud víte přesně, kam se podívat). Malý hvězdářský dalekohled ukáže malý disk.

Satelity Urana

Uran má 15 pojmenovaných měsíců a 5 nedávno objevených - ty ještě nedostaly oficiální jméno. Až se to uskuteční, bude planetou s největším počtem měsíců.

Na rozdíl od ostatních těles Sluneční soustavy obdržely Uranovy satelity jména ze Shakespeara a Popea.

Můžeme je roztřídit do tří skupin: 11 velmi tmavých malých vnitřních měsíců, objevených Voyagerem 2, 5 velkých měsíců a nové měsíce objevené ve značné vzdálenosti od planety.

Většina z nich má rovinu oběhu v rovině Uranova rovníku (a proto ve velkém úhlu k rovině ekliptiky); čtyři vnější měsíce mají oběžnou dráhu mnohem víc eliptickou.

---