Astro Web
Slunce | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Slunce
Slunce je zdaleka nejjasnějším objektem v Sluneční soustavě. Tvoří více než 99,8% celkové hmotnosti slunečního systému (Jupiter tvoří většinu zbytku). Slunce bylo personifikováno v mnoha mytologiích na celém světě. Řekové je nazývali Hélios, Římané pak Sol. Slunce se v současnosti skládá z 75% vodíku a 25% hélia co do hmotnosti (poměr 92,1% vodíkových a 7,8% héliových atomů). Všechny ostatní složky ("kovy") tvoří jen 0,1% hmotnosti. Tento stav se pomalu mění - podle toho, jak Slunce přeměňuje ve svém jádru vodík na hélium. Vnější vrstvy Slunce vykazují rozdílnou rotaci: na rovníku rotuje povrch jednou za 25,4 dne, poblíž pólů za víc než 36 dní. Tyto rozdíly jsou dány tím, že Slunce není na rozdíl od Země pevné těleso. Podobné efekty je možno pozorovat i u plynných obalů planet. Rozdílná rotace značně zasahuje i vnitřní vrstvy Slunce, ale sluneční jádro se otáčí jako pevné těleso. Podmínky ve slunečním jádru (přibližně vnitřních 25% jeho poloměru) jsou extrémní. Teplota dosahuje 15,6 miliónů Kelvinů a tlak je 250 miliard atmosfér. Plyny v jádru jsou stlačeny tak, že mají 150krát větší hustotu než voda. Energie vyzářená Sluncem (3,86x10^33 erg/s neboli 386 miliard megawattů) je produktem termonukleární reakce v jádru. Každou sekundu je přeměněno 700 miliónů tun vodíku na 695 miliónů tun hélia a 5 miliónů tun (= 3,86x10^33 ergů) energie ve formě záření gama. Jak postupuje směrem k povrchu, je energie postupně absorbována a znovu vyzařována za nižších a nižších teplot, takže v okamžiku, kdy dosáhne povrchu, je z ní primárně viditelné světlo. Povrch Slunce nazývaný fotosféra má teplotu okolo 5800 K. Sluneční skvrny jsou "studené" oblasti, které mají jen 3800 K (vypadají tmavě ve srovnání s okolním povrchem). Skvrny mohou být velmi široké - až 50 000 km v průměru. Sluneční skvrny vznikají v důsledku komplikovaných a zatím ne dost dobře srozumitelných interakcí s magnetickým polem Slunce. Nad fotosférou se nachází další, tenčí vrstva, známá jako chromosféra. Nejvyšší vrstva, nad chromosférou, se nazývá koróna. Ta se rozpíná na milióny kilometrů do vesmíru, ale je viditelná pouze při zatmění Slunce. Teploty v koróně jsou přes 1 milión Kelvinů. Magnetické pole Slunce je velmi silné (podle pozemských měřítek) a velmi komplikované. Magnetosféra Slunce (známá též jako heliosféra) sahá až za oběžnou dráhu Pluta. Jako přívažek k teplu a světlu vyzařuje Slunce také řídký proud nabitých částic (většinou elektrony a protony) známý jako sluneční vítr, který se šíří slunečním systémem rychlostí kolem 450 km/s. Sluneční vítr a částice s vyšší energií vystřelované Sluncem mohou přinést dramatické poruchy na Zemi - od zhoršení radiového signálu až po krásnou polární záři. Nejnovější data ze sondy Ulysses ukazují, že sluneční vítr z proudů kolem polárních oblastí Slunce je emitován rychlostí téměř dvojnásobnou (750 km/s) než z níže (blíž rovníku) položených regionů. Rovněž složení slunečního větru z polárních oblastí je rozdílné - a přitom se magnetické pole Slunce jeví být rovnoměrné. Sluneční vítr má také velký vliv na ohony komet a měřitelně ovlivňuje i trajektorii vesmírných lodí a sond. Výkon Slunce není zcela konstantní, stejně jako aktivita slunečních skvrn. Ve druhé polovině 17. století byla perioda velmi nízké aktivity slunečních skvrn, tzv. Maunderovo minimum. To se shodovalo s abnormálně chladným obdobím v severní Evropě někdy nazývaném jako "malá doba ledová". od doby utváření Sluneční soustavy se výkon Slunce zvýšil zhruba o 40%. Slunce je staré kolem 4,5 miliardy let. Od svého zrození spotřebovalo asi polovinu vodíku ve svém jádře. Tento proces bude pokračovat "mírumilovně" ještě dalších 5 miliard let (přestože jeho jasnost se do té doby přibližně dvakrát zvýší). Ale jednou konečně Slunce všechno své vodíkové palivo spálí, což povede k radikálním změnám, které - podle hvězdných měřítek zcela banálně - budou příčinou totální destrukce Země a jiných planet (a pravděpodobně povedou ke vzniku planetární mlhoviny).
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
