Asteroidy      

Asteroidy jsou malá planetární tělesa obíhající Slunce vesměs mezi Marsem a Jupiterem, často rotující kolem své osy. Prozatím bylo objeveno 6000 asteroidů (planetek), několik set dalších je objeveno každým rokem, ale nepochybně existují stovky a tisíce asteroidů příliš malých na to, aby bylo možno je spatřit ze Země.

Je známo 26 planetek, jejichž průměr je větší než 200 km a pravděpodobně je známo 99% všech asteroidů s průměrem větším než 100 km. Z těles o velikosti 10 - 100 km je katalogizována zřejmě polovina, z menších objektů je pak známo jen několik, přičemž jen kilometrových může být snad až jeden milión.

Celková hmotnost všech asteroidů ve Sluneční soustavě je menší než hmotnost Měsíce.

Asteroidy 243 Ida a 951 Gaspra byly vyfotografovány sondou Galileo na její cestě k Jupiteru - jsou to jediné dvě planetky, které byly studovány z menší vzdálenosti. V současnosti probíhá mise sondy NEAR (Near-Earth Asteroid Rendezvous - Dostaveníčko s asteroidy blízkými Zemi), která zkoumá ze vzdálenosti několika desítek kilometrů asteroid 433 Eros a později se pravděpodobně pokusí i o přistání na něm.

Největším asteroidem je 1 Ceres (objeven 1.1.1801 Piazzim), který dík svým 914 km v průměru obsahuje zhruba 25% hmotnosti všech asteroidů. Dalšími v pořadí velikosti jsou 2 Pallas, 4 Vesta a 10 Hygiea, jejichž průměr je mezi 400 a 525 km. Všechny další známé asteroidy už mají průměr menší než 340 km.

Není dosud příliš jasné, jak asteroidy, komety a planetární měsíce klasifikovat. Existuje mnoho planetárních satelitů, jež mohou být považovány spíš za "zajaté" asteroidy. To se týká Martových malých měsíců Phobose a Deimose, osmi vnějších satelitů Jupitera, Saturnova nejvzdálenějšího měsíce Phoebe. Zřejmě i některé z nově objevených měsíců Urana a Neptuna je možno zařadit mezi asteroidy než mezi větší měsíce.

 

Asteroidy se třídí zejména podle těchto hledisek:

1) Klasifikace podle spektra (a tudíž podle chemického složení) asteroidů a albeda

Typ C - obsahuje přes 75% známých asteroidů; extrémně tmavé (albedo 0,03); jednoduché uhlíkaté meteorické chondrity, přibližně téhož složení jako Slunce bez vodíku, hélia a dalších těkavých látek.

Typ S - 17%; relativně jasné (albedo 0,10 - 0,22); kovové nikl-železité smíšené s železitými a hořčíkovými silikáty.

Typ M - většina zbytku; jasné (albedo 0,10 - 0,18); čistě Ni-Fe.

Dále se vyskytuje ještě tucty jiných čistých typů. Nedávno byl objeven např. ledový asteroid.

Protože pozorování některých těles (zejména tmavých objektů typu C) jsou obtížná, mohou být informace o nich zkreslené a poměr v procentech nemusí nutně odpovídat zcela pravdě.

2) Klasifikace podle pozice asteroidů ve Sluneční soustavě

Hlavní pás - je situován mezi Marsem a Jupiterem ve vzdálenosti 2 - 4 AU od Slunce; dělí se dále do podskupin Hungarias, Floras, Phocaea, Koronis, Eos, Themis, Cybeles a Hildas (jsou pojmenovány podle hlavního asteroidu ve skupině).

Atens - poloměr hlavní osy je menší než 1,0 AU a vzdálenost při aféliu větší než 0,983 AU;

Apollos - poloměr hlavní osy je větší než 1,0 AU a vzdálenost při perihéliu menší než 1,017 AU;

Amors - vzdálenost při perihéliu je mezi 1,017 až 1,3 AU;

Trojané - situovány poblíž Lagrangeových bodů Jupitera (60° před a za Jupiterem na jeho oběžné dráze). Těchto asteroidů je známo více než 1000; zvláštností je, že před Jupiterem se jich nachází dvojnásobné množství oproti počtu planetek za Jupiterem. (v Lagrangeových bodech Země a Venuše se mohou nacházet rovněž některé malé asteroidy pojmenované také Trojané; 5261 Eureka je "Marsův Trojan".)

Asteroidy v Hlavním pásu jsou koncentrovány do prstenců, které jsou odděleny relativně prázdnými oblastmi známými jako Kirkwoodovy mezery.

Přestože nejsou nikdy viditelné prostým okem, mnohé planetky je možno spatřit už při použití triedru nebo malého teleskopu.

Seznam největších asteroidů -96 kB