Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

                                       Astro Web  

Komety
                                                  

 

 

 

 

Komety

Kometa

Kometa je objekt na noční obloze, který se podobá rozmazané hvězdě putující po určité dráze napříč Sluneční soustavou. Komety mají velmi protáhlou eliptickou dráhu, jež je přivádí až do těsné blízkosti Slunce a vynáší až hluboko do vesmíru, často dokonce až za oběžnou dráhu Pluta. Jsou to malé, křehké, nepravidelně tvarované objekty složené z prachu, ledu a zmrzlých plynů. Někdy jsou nazývány také "špinavé sněhové koule" nebo "ledové koule z bláta".
Struktura komety
Komety mají charakteristický střed nazývaný jádro, jehož průměr není větší než 20 km. Mlhavý oblak kolem jádra je nazýván koma. Koma spolu s jádrem tvoří tzv. hlavu komety. Když se kometa přibližuje ke Slunci, začíná se pohled na ni dramaticky měnit. Povrch jádra se začíná zahřívat a dochází k výtryskům dosud zmrzlých plynů. Jejich molekuly se odpařují a začínají tvořit spolu s prachovými částicemi ocas komety. Sluneční záření a sluneční vítr se do molekul a pevných částic opírají a vytlačují je různou rychlostí od hlavy komety. Relativně těžké prachové částečky jsou tedy akcelerovány pomaleji a mají tendenci se stáčet. Méně hmotné molekuly plynů jsou urychlovány více, takže se objevují poblíž přímky Slunce-kometa na opačné straně od Slunce. Díky tomuto procesu ztratí kometa při každé své návštěvě část své plynné hmoty, takže případně může skončit jako holý kus skály letící vesmírem. Mnoho astronomů věří, že některé planetky jsou pozůstatkem kometárních jader, která ztratila veškerý plynný obal.
Dráhy komet
Většina komet cestuje kolem Slunce po eliptické dráze. Čas, který kometa potřebuje ke kompletnímu obletu, se nazývá perioda. Perioda některých komet je menší než sedm let, jiné komety zase putují tak obrovských drahách, že jejich perioda může trvat tisíce i milióny let. Do roku 1995 bylo katalogizováno 878 komet, jejichž dráhy byly zhruba vypočítány. 184 z nich jsou periodické komety s dobou oběhu menší než 200 let; některé ze zbývajících možná ani nejsou periodické, ale jejich dráhy nebylo možno propočítat tak přesně, aby se to dalo potvrdit s jistotou. Nebyla zaznamenána jediná kometa, která by se ke Slunci přiblížila zpoza hranic Sluneční soustavy, což znamená, že všechny astronomy zpozorované komety jsou součástí slunečního systému.
Původ
Odkud komety přicházejí? Všechny teorie musí především vysvětlit velkou excentricitu jejich eliptických drah. Podle některých raných teorií jsou komety planetárního původu. Jiné teorie zasazují jejich původ do mezihvězdného prostoru. Dnes jsou komety pokládány za zbytky prvotní sluneční mlhoviny přilétající z nejvzdálenějších okrajů Sluneční soustavy. Nejvíce akceptovaná teorie holandského astronoma Oorta je založena na statistické studii okolo 50 nejznámějších poloparabolických kometárních drahách. Tato studie odhalila nápadnou převahu oběžných drah, jejichž afélium se nachází ve vzdálenosti od 0,6 do 2,3 světelného roku od Slunce. Podle Oorta tento region může tvořit nesmírný rezervoár 100 miliard komet, které vznikají jako důsledek protuberancí blízkých hvězd. Některé z nich mohou být vyslány směrem ke Slunci a vytvořit tak "nové" komety, které nyní pozorujeme. Zbývá "jenom" vysvětlit vznik Oortova oblaku.
Jak často vidíme komety?
Každoročně je v průměru objeveno čtyři až pět nových komet a řada dalších známých se objeví při svém pravidelném návratu. Jen několik z nich je však natolik jasných aby bylo možno je pozorovat bez dalekohledu a jen vzácně se vyskytuje kometa tak nápadná, aby byla hodna zvláštního zájmu.
Jak jsou komety pojmenovávány?
Komety dostávají mnoho jmen, ty nejvýznamnější jsou pojmenovány po svém objeviteli (kometa dostane jeho nebo její příjmení). Mnohé jasné často se vracející komety dostávají také populární jména - např. kometa Halleyova (Halley kometu neobjevil, ale předpověděl její dráhu a návrat - nicméně byla sledována patrně již v 5. století před Kristem). Často objeví více astronomů novou kometu současně nebo nezávisle na sobě - pak dostane kometa název složený z příjmení prvních tří objevitelů. Známé jsou komety Encke(-ova), Shoemaker-Levy(-ova), Hale-Bopp(-ova) nebo Hyakutake(-ova). Kometu Kohoutek objevil český astronom, stejně tak jsou jiné pojmenovány po dalších českých astronomech Mrkosovi či Pajdušákové.
Rapidní vzrůst počtu známých komet přiměl Mezinárodní astronomický svaz (IAU) k vypracování přesných pravidel. Nový systém označování byl zaveden 1. ledna 1995. Týká se všech malých objektů a těleso musí být půl měsíce pozorováno. Kometa, jejíž objev byl oznámen kupříkladu v průběhu druhé poloviny února 1997 jako třetí, dostala označení 1997 D3. Pokud se podaří objevit i původ tělesa, objekt může být předznačen A/ (pro malé planetky), C/ (pro komety), P/ (pro periodické komety) atd. Proto třeba byla kometa Hale-Bopp(-ova) označena jako C/1995 O1.
Komety a meteorické deště
Meteorické deště se objevují z času na čas když Země prochází drahou některé komety. Většina meteorů je považována za zbytky komet. Některé meteorické deště se objevují s velkou pravidelností: jsou to například Perseidy (každoročně mezi 9. a 13. srpnem), když Země prochází drahou Swift-Tuttleovy komety. Kometa Halleyova je zase zdrojem Orionid v říjnu.

Seznam významných komet - 75 kB

Hlavní části komety - diagram Kometa Hale-Bopp Hale-Bopp - spektrální snímek Dráha Halleyovy komety Halleyova kometa r. 1910
Kometa Hyakutake Zánik komety v Jupiteru Kometa Kohoutek Kometa Shoemaker-Levy - rozfázováno

Na tomto obrázku je jádro komety Wild 2. Jádro bylo vyfoceno navigační kamerou sondy Stardust během jejího přiblížení ke kometě 2. ledna 2004. Obrázek byl pořízen ze vzdálenosti 500 km (cca 311 mil) od jádra komety:

Comet Wild 2

 

 

TOPlist